O tom, že jsou dnes byty v podstatě velmi žádané, není žádných pochyb. Souvisí to především se současným stavem trhu s nemovitostmi, ovšem mnohdy ne tak, jak bychom si mohli myslet. Většinou totiž předpokládáme, že si jej pořizují lidé, kteří nemají žádnou jinou možnost – na rodinný dům zkrátka nemají dostatek peněz. Ukazuje se však, že to je pouze jedna ze skupin lidí, kteří se o ně zajímají.
Další z nich jsou investoři, kteří na bytě chtějí vydělat, především tím, že jej budou pronajímat a později jej prodají. V dnešní době si jej však čím dál více lidí pořizuje v podstatě jako rezervu, investici do stáří, ze které nebudou přímo finančně benefitovat. To však neznamená, že se jim to nevyplatí. Plán je zde totiž jiný. Tito lidé obvykle bydlí v rodinném domě, přičemž byt pronajímají, aby tak získali nějaké peníze navíc. Ovšem na rozdíl od investorů jej nemíní časem prodat, pokud nebudou muset. Je totiž jejich plánem na dobu, kdy již budou v důchodu.
Každý z nás ví, že čím starší jsme, tím horší je naše fyzická kondice a především zdraví. Jen málo důchodců tak má dostatek elánu, energie a schopností k tomu, aby se dokázalo postarat o byť malý rodinný dům. Byt jde mnohem jednodušeji udržovat, a tak není divu, že se do něj chtějí ve stáří přestěhovat.
Dále je zde otázka financí. V důchodu nám příjem poklesne, ať se nám to líbí, nebo ne. A asi není třeba říkat, že udržování rodinného domu je podstatně dražší, než údržba bytu. Pokud se do něj tedy na stáří přestěhujeme, může to pomoci vyřešit naši finanční situaci v důchodu.
Je tedy pochopitelné, že mnoho lidí si v mládí koupí byt, aby se do něj ve stáří přestěhovali. Je ovšem pravdou, že nikdo nemůže vědět, jak bude trh s nemovitostmi (a nejen ten) za několik desítek let vypadat. I zde je tedy potřeba postupovat s rozmyslem. Přeci jen, jde tu o naše peníze, které nerostou na stromech.